Přidat odpověď

"Ochota pomáhat svým bližním je krásná vlastnost, kterou velmi oceňuji. Ačkoli pevně doufám, že se mýlím, tak mám ale dojem, že v souvislosti s migrační vlnou místy propukl jakýsi ostentativní humanismus. Výslovně tento pojem nevztahuji na ty občany, kteří se sociálně angažovali vždycky a činí tak i v souvislosti s migrační vlnou.
Zdá se mi ale, že se tu i onde jedná o jakousi spektalulární dobročinnost. Chápu, že cizinec, který uprchl před válkou, je zajímavější objekt soucitu, než chudá důchodkyně, rozpadající se rodina ve vedlejším bytě nebo financování hospicu.
Ale radil bych, snažit se cítit a myslet zároveň. Když se o to pokusíme, tak zjistíme, že pomoc bližnímu znamená v první řadě pomoc bližšímu. Nejúčinněji prospějeme společnosti tím, že trvale pomáháme těm, kteří jsou nám blízko. Víme pak totiž lépe, co dělat, a máme vliv na to, jak se to děje. Chceme-li prospět humanismu a míru ve světě, pak to činíme nejefektivněji, když pomáháme ve vlastní zemi."
Z rozhovoru zakladatele Institutu 2080 a signatáře http://iniciativa2080.cz politologa Petra Robejška pro sobotní vydání deníku Právo.