Hrozí-li mi, že přijdu o kejhák, přehodnotím svoje priority. Nepoženu se někam, jen proto, abych "zlým teroristům dokázala, že se jich nebojím". Bojím, nemám samopaly jako oni. A úmyslně vyhledávat možnosti nebezpečí mi dvakrát rozumné nepřijde. Hele, může mě sejmout auto za barákem, to kdykoli, ale rozhodně pod něj dobrovolně neskočím, asi tak...
A je kvůli svýmu umíněnýmu "JÁ CHCI (cestovat)" přece neohrozím svůj život.
Proč se hnát někam, kde je největší pravděpodobnost, že to odnesu životem, jen proto, že "já te´d chci?"
Někdy je hodně velkej rozdíl v tom "chtít" a "moct", bez ohledu na státní demokratické zřízení....
Líbí se mi třeba historie Černobylu, taky se tam "chci" podívat, ale vím, že je to nemožné.... chápeš?