Přidat odpověď

vlad, kromě neslušných lidí jsou i slušní. V každé třídě se vyskytují oba typy rodičů. Já se - zcela neskromě- považuju za slušnou učitelku, minimálně v tom smyslu že rodičům nevykládám blbosti, neprudím je jen tak cvičně nebo aby mi bylo líp, když mám třídu, vždycky dávám svůj telefon právě proto, aby bylo možné dítě omluvit jednoduchou sms a nemuset volat na vedení, kde to někdy zvednou a jindy ne, prostě se fakt s maximální důsledostí chovám tak, jak bych si přála, aby se učitelé mých dětí chovali ke mně. A vždycky to u určité skupiny lidí je akorát na houby a slušnost si vyloží jako blbost a to, že jsi hejl.
Chovám se slušně dál, na rozdíl od některých kolegů, protože kdybych to nedělala, doplatí na to zase jen a pouze ti, kteří jsou slušní. Mně to v podstatě může být (a i je) dost jedno, co je kdo zač, nejsem tam od toho, abych usilovala o něčí nápravu, blbé je na tom to, že děti si to všechno mezi sebou řeknou a je pak na tobě jim vysvětlit, jak je možné, že někdo se bez důsledku, nebo alespoň zdánlivě bez důsledku ulívá. Já jim říkám pravdu a snažím se jim např. ty lyžařské pátky nějak vynahradit tím, že se dělá něco extrazajímavého, co se pak už neopakuje, nebo že dostanou příležitost dobýt levně pěknou známku, když si potřebují opravit a tak. Ale je to prostě a fakt na houby, protože jednou stranou do těch dětí hustíš, že pravidla školy jsou taková a taková, ta pravidla jsou proto, aby ve škole bylo bezpečí a na druhé straně se podílíš vlastní rukou na administraci opaku. A můžeš si vybrat, jestli budeš lhát nebo se přiznáš (to dělám já), obojí je blbě, lhaní kvůli lhaní, přiznávání kvůli tomu, že není slušné chtít po dětech, aby ti tohle odpouštěly. Hnus, no.