Přidat odpověď

Susu, fakt přátelsky, děláš to ehm všechno blbě. Tudy cesta nevede.
Já byla v minulosti na tom stejně, pak jsem do toho šlápla a šlo to! Po 40!
A ty rozkoše...jak jsem vlezla do butiku, bylo mi horko, po výslechu na policii i počasím a na dotaz prodavačky co to bude jsem hlesla - kalhoty, světlé. Tady je máte, zkuste si je. Ani se nehnu. Ok, tak se otočte a jó, to bude osumatřicítka. Zaplatila jsem a byly mi. Teď smutně visí a pomrkávají, ještě se uvidíme.
Nebo. Šla jsem (tenkrát) s kamarádkami na večeři, jedna s nadvážičkou, pojídala nějaký salát, se smutně dívala na můj steak a skoro nenávistně řekla: to se to někdo má, může se nažrat...
No, nemůže. Tenkrát jsem mohla, teď to musím zas dostat zpět. (už pro ty hadry)