Přidat odpověď

Delete, zrovna tímhle jsme se kdysi doma při jedný příležitosti úžasně bavili... Brácha tehdy studoval pajdu, učitelství prvního stupně. Donesl myslím metodický pokyny k nějakýmu diktátu na konci první třídy. Bylo to pár vět, a k tomu mimo jiné poznámka, že se děti mají zeptat na pravopis slova "vrány". Ségře tehdy bylo myslím 5 let, už nějakou dobu plynně četla. Zkusili jsme se jí jen tak pro legraci zeptat, jak se píše slovo "vrány", odpověděla naprosto správně. Když jsme se jí optali, proč se tam nepíše "i", podívala se na nás jako na blázny a pravila, že přece neříkáme "vráni". Mimochodem, se sourozenci jsme se shodli, že dost často i/y v obojetnejch slabikách poznáme i podle sluchu, prostě to rozlišujeme (zejména po L).