Přidat odpověď

U nás byla nesmírně oblíbená historka, jak maminka ještě jako studentka zamořila školu tak, že celá škola musela být evakuována. To se hned tak někomu nepovede. I tady jsem to už dávala k dobru, tak ještě jednou:
V době hluboké totality jsem udělala jeden chemický pokus, za který by se v dnešní době nemusela stydět ani Al Kajdá. Na střední škole proběhla poč. 70. let vlna normalizace a komunisti zakázali našemu třídnímu profesorovi-chemikovi, výbornému pedagogovi, učit ve školství. Ten se z toho chudák nervově zhroutil. Chemii učil nechemik a celá chemie ho srdečně nebavila. My už ve vyšším ročníku chemii neměli, ale přesto jsme zůstali v chemické učebně. Šla jsem si o přestávce pro cosi do třídy. Tam byly na stole dvě lahvičky, pan profesor-nechemik prováděl pokus s kmitáním molekul. V jedné lahvičce byla pomerančová silice, ve druhé kyselina máselná. Lahvičky byly otevřené hodinu, molekuly dokmitaly tak metr od lahvičky, dál ani ťuk. Já se chtěla přesvědčit, jestli dokmitají dál, ale ani v nejdivočejším snu by mně nenapadlo, co to nakonec udělá. Vzala jsem lahvičku s kyselinou máselnou (pro neznalé: kyselina máselná smrdí jako zvratky, ale tak tisíckrát silněji) a cmrdla trochu do odpařovače. Prisahám boha, že ne víc než polévkovou lžíci. Ten den se ještě nedělo nic. Druhý den přijdu před učebnu, tam stálo půl třídy. „Proč nejdete dovnitř?“ „Tak jdi!“ Vzala jsem za kliku, otevřela dveře a v tu chvíli jsem měla pocit, že jsem dostala prknem do čela. Zavřela jsem dveře a už jsem věděla, proč ostatní dovnitř nešli. Postupně přišla celá třída. „Proč nejdete dovnitř?“ „Tak jdi!“ A další dostal prknem do čela. Po zvonění přišel profesor. „Proč nejdete dovnitř?“ „My nemůžeme.“ „To by mně zajimalo proč“. Otevřel dveře, dostal prknem do čela a hned věděl. „Najděte volnou učebnu, tady nemůžeme být“. Od toho dne jsem se učili tu v tělocvičně, tu ve školní jídelně, tu na zahradě. Záchodky na hlavním nádraží byly proti naší třídě luxusní vůní od Diora. Po týdnu bylo evakuováno celé druhé patro, ve kterém byla chemická učebna. To už se větralo nejenom v naší třídě, ale v celé škole. Na zahradě bylo narváno. Část žactva byla odeslána na mimořádnou dvouměsíční praxi. Ve škole zůstali jen ti, co tam být museli, neb začínalo období maturit. Všichni se pohybovali jen v přízemí a do prvního poschodí, kde byla ředitelna a sborovna, vystoupaly jen silné povahy. Pak nastaly prázdniny. Profesor-nechemik dostal důtku a přísný zákaz učit chemii. Do školy se vrátil profesor-chemik, protože komunisti pochopili, že chemii by asi fakt měl učit odborník. Třída byla plně provozuschopná až po osmi měsících roce, kdy jsem dotyčný odpařovač, ač jinak majetek školy, hodila do popelnice, a třída byla přes prázdniny vyvětraná a nově vymalovaná.
Jo, jo, čas studentský, čas veselý.