Přidat odpověď

i v dospělosti.

Nám to nikdo ofiko neoznámil, prostě jsme volně se ségrou přešly z malého batolátka konkrétního v Ježíška abstraktního.
Tu hru na Ježíška hrajeme dodnes, ještě po třicítce (vánoce slavíme odjakživa celá rodina) musel táta složitě budovat kladkostroj nahoru ke zvonečku, abychom byli všichni u stolu, a přesto zvonil Ježíšek

Vlastně až od chvíle, co máme se sestrou děti, si uvědomujeme, že od nás to batole nikdy neodešlo.
Ježíšek jsou Vánoce. Ježíšek je to pozitivní a nabíjející, co je v místnosti, kde sedí celá rodina u štědrovečerní večeře. Ježíšek je to, co přinutí mého přítele, otce mých dětí, vymyslet mi dárek, což pro nikoho jiného nedělá , Ježíšek je to, co rozzáří oči dětí pod stromečkem. Ježíšek je to, co nutí matky leštit, smejčit, péct a vařit - i když je to štve a jsou nervní
Ježíšek je láska a soudržnost a radost, že máme koho mít rádi, a že nás má tolik lidí rádo...

Ježíšek je

A takhle to vysvětlila moje maminka své nejstarší vnučce v jejích 8 letech - a to dítě to pochopilo prakticky okamžitě...