Přidat odpověď
Elo, vnímala jsem Štědrý večer jako rodinně intimní - do chvíle, než se mojí mamce stalo neštěstí a byla přes Vánoce v kómatu. Pozvala jsem tehdy otčíma a "jeho" děti na Štědrý večer k nám (byli sami tak nějak "ztraceni"). Vůbec by mě nenapadlo to neudělat a nechat je v tenhle pro nás zvláštní den samotné. Můj muž souhlasil, chápal - mrzelo by mě moc, kdyby ne.
Byly to smutné Vánoce.
Myslím, že jsou chvíle, kdy určité "sobectví" by mělo jít stranou.
A když to vezmu z jiné strany, jako partnerku by mě mrzelo, kdyby partnerovi rodiče k nám "mohli" a moje maminka s čerstvou ztrátou ne.
člověk nikdy neví, kdy tu nabídnutou ruku a azyl bude potřebovat sám.
Předchozí