Přidat odpověď
Jinak k tomu, co bylo za našeho dětství - asi to ve společenských rodinách taky bylo běžné, stejně jako dětské oslavy narozenin. Ale u nás v rodině neexistovalo ani přespávání, ani dětské oslavy, ani ježdění na výlet nebo chatu s cizí rodinou, naši ani neměli žádné kamarády. Měla jsem jednu nejlepší kamarádku, s tou jsme se slézaly hodně (ale taky víc u ní), ale na noc šla každá domů. Poprvé u mě spala, až když jsem bydlela tady a domů to měla přes celé město.
Tehdy se ale respektovalo přání rodičů a nebralo se to, jako že dítěti nic nedopřejou, prostě rodiče veleli a tak to bylo.
Předchozí