Já mám "naštěstí" pořád své drobné tragédie, takže mám zdroje pro humory
Ale všimla jsem si, že teď mají všichni svoji oblast, která se jich dotýká ( většinou to v čem nezáří ) a když se sejde skupina, tak se pomalu nesmí bavit o ničem, prootže A vadí to, B tamto, C špatně nese zas ono...Každý se stáva podebranou patou
Mně spíše přijde normální, že něco ve mně občas rezonuje, nebo se ošiju- on tím člověk roste. Tím nemyslím kruté žerty na zjevné vady. Ale spíš ve stylu- hele, já vařím pořád a ráda. Považuji to za zdraví prospěšné pro moji rodinu.
Co tím chce říct? Že jako já jsem špatná hospodyně? To jako já jsem špatná matka a zabíjím své děti stravou v restauraci? Bééé, fňuk.
Rostu.