Přidat odpověď

7krasko,
tak možná že jsi v tomhle ještě nevyhořela. Já už jo a dávno. Je to dané taky tím, že jsme s MM už přes 20 let a od začátku byly problémy. Tehdy jsem byla hodně přístupná rozvodu hned po svatbě, problémy se ukázaly brzy, byli jsme bezdětní a kdybychom spolu žili jen tak, svatba by asi ani nebyla a šli bychom od sebe. I tak už jsem ji chtěla zrušit. A pak jsem nechtěla mít dítě a ten odpor byl čím dál větší. Věděla jsem, že s dítětem to bude horší a sama od sebe jsem po dítěti netoužila. Nakonec se po 5 letech manželství narodila dcera, když mě všichni ukecali. Ale první problémy se netýkaly ani tak pořádku jako toho, že MM si vedl svůj život s kamarády, mě měl vlastně jen jako služku a do postele a jakýkoli společný čas jsem si musela vydupávat. A přitom jsem párový člověk a partnerské soužití je pro mě důležité.
Postupně nás oba naše soužití zničilo tak, že jsou z nás magoři, kteří se nedokážou rozejít, ale navzájem se serou a deptají. Já jsem na tom hůř, protože MM si hned od začátku vydobyl v našem vztahu dominanci a to ne ani přirozeně, ale zezačátku hodně hrál na to, že se přistěhoval, opustil svůj bývalý život, víc obětoval a tak ode mě očekává velkou vstřícnost a ústupky. A to mu dost "žrali" i moji rodiče. Tak se jelo od začátku víc podle něho, aby to hlavně vyhovovalo jemu.