Přidat odpověď

Haha, tak to já tomu prostřednímu taky říkám, že se u něj andělíček pěkně nadře.
My jsme ale teda taky dělali vylomeniny neskutečné. Dodnes ale na to vzpomínám. Já si pořád říkám, že když se jim bude něco zakazovat, stejně to budou dělat, takto ve mě mají důvěru, řeknou pravdu, kam jdou a já aspoň vím. Samo je k opatrnosti nabádám.
Já jsem taky nebyla zrovna dítě, co by sedělo doma na zadku. Týden po osmnáctých narozeninách jsem matce oznámila, že jedu do Ameriky. Ta se mi začala smát a že prý, kdy jako. Tak jsem jí řekla, že letenky mám na čtvrtek. No a strávila jsem tam několik let...