Přidat odpověď

"Je tu nekdo, kdo si reálné uvědomuje, ze jeho dcera neni hezká? Nekdo, kdo vidi vedle dcery jeji kamarádku a vidi ten rozdil? Nekdo kdo se tím trápí, ze jeho dcera neni nic moc? Napsal jste to nekdy nekdo do diskuse... " joo, moje dcera neni moc hezká.."

Znova si to čtu a nemůžu si pomoct, ale přijde mi to patologický, přikládat takovou důležitost vzhledu, a to jak ve smyslu "moje dítě je taková krasavice/krasavec, až se z toho tají dech nejen celý rodině, ale i náhodným kolemjdoucím, a agentury stojí u našich dveří frontu", tak "TRÁPIT se, že má někdo OŠKLIVÝ dítě" - to by mohla možná Livie Klausová, ale jak se zdá, tak byla rozumná a nedělala to, a i z člověka, kterýho se na první pohled lidi regulérně leknou, vyrostl normální člověk s dobrým místem i rodinou, kterej si pořídil tři děti s hezkou manželkou a tu manželku dokonce opustil (ne že by to bylo něco chvályhodnýho, ale jako ilustrace toho, že to není žádnej chudák, kterej by musel sedět v koutě, nosit na hlavě pytel a bejt rád, že je rád).

Prostě si myslím, že je to chorobný a nepřináší to nic dobrýho - když si vezmu, kolik je jen tady na diskusích ženskejch, který si ze svého vzhledu vlečou NAPROSTO ZBYTEČNEJ celoživotní mindrák.

Prostě každej vypadáme nějak, a pokud nám záleží na tom, aby nám to slušelo, tak máme dost velkej prostor pro to, co můžeme ovlivnit, podle mě člověk, kterej na sebe přiměřeně dbá a má přiměřený sebevědomí, prostě NEMŮŽE bejt hnusnej, takže z tohohle je zbytečný mít jakýkoli obavy. Stejně tak jako i když je někdo krasavec jak ze žurnálu, tak většinou stejně musí žít normální život, a když se chce věnovat něčemu, co ho zajímá, tak je jen málo profesí, ve kterých vzhled hraje klíčovou roli - dejme tomu herci a modelové, ale pokud ho/ji zajímá třeba fyzika nebo medicína, tak se to musí učit zcela bez ohledu na to, jak je krásnej/krásná.