Přidat odpověď

No u nás hlavně že byli dva - takže se pochopitelně spojili. Ne vždy se jim prostě chtělo to či ono, ale já měla za povinnost to s nimi zajistit a zařídit. Takže obzvlášť výživný byla rána - nechtěli vstávat, nechtěli se oblékat, nechtěli nic - já chodila neustále pozdě do školy. Odpoledne - to mi to bylo jedno - prostě jsem si sedla ve školce a dělej - učitelka je popohnala sama. A když nechtěli prostě z trucu jít domů, tak zas zasáhl někdo z baráku - s tím se dneska nedá počítat.
Jasně, zkusit to můžeš, musíš - ale hlavně vynechej slovník typu - běda ti /jako dceři/, jestli kluci to a tamto............ Dneska bych spíš radila styl - ty jsi průvodce /dcera/, protože sami to a tamto nemohou, ale vaší povinností je ji poslechnout, pokud je problém, po návratu z práce jsou mé uši vaše. A to stejný s vařením - dohodnout se s dcerou, co uvaří a jestli kluci budou jíst nebo ne, je jejich zodpovědnost, ne její. A pokud teda nebudete poslouchat, nedá se nic dělat, nastupuje plán B - babička. Protože jestli se to zvrhne a na dceru toho bude příliš, může to napáchat nevratné škody. Já si ke svým sourozencům už cestu nenašla.