Přidat odpověď

Jano, sama s tím osobní zkušenost nemám, ale čtu, co píšeš a říkám si, že je to přirozená reakce na hodně náročnou a nepřirozenou situaci. Nevěděli jste, co se manželovi děje, nevíš dosud, jak zvládnout pokračující hubnutí a jeho utrpení (co nějaké centrum léčby bolesti - např. ve FN Motol?). Zároveň křehjá rovnováha, kdy jste spolu z rozumu, je tím asi dopst vychálená - je to další zátěž, kterou prostě v tuhle chvíli nedáváš. Zkus to brát tak, že tělo (fyzično) + duše (psychika) jedno jsou - a navíc máš nárok se bát! Lexaurin je na přechodnou dobu, spíš zkus investovat pro sebe do terapie (v rámci soc. služeb můžeš najít i terapii zdarma), popř. si počkat na terapii na pojišťovnu (ale bude to trvat) nebo pokud máš peníze, tak si najdi terapeuta/terapenutku za úhradu. V případě, že ti bude hodně ouvej, tak můžeš zkusit i krizové centrum, to by mohla taky být cesta. nejsem proti práškům, když je to akutní, tak proč ne, ale jinak o tom mluvit, mluvit a mluvit a v rohovoru s terapeutem hledat nové impulsy a náhledy. Držím palce!