Přidat odpověď

Val,
tak mně vždycky šly jazyky a recitace. Nikdy jsem se do ničeho sama nehrnula, byla jsem prostě vybraná, protože jsem byla nejlepší a byla to sázka na jistotu. Navíc jsem pravidelně vyhrávala takové ty literární soutěže typu "Děti, mír a umění". Vymetali se mnou různý Puškinovy památníky, soutěže v ruštině (nevím, jestli to tehdy už byla olympiáda, ale možná jo, protože si matně pamatuju, že jsem na něčem jako olympiáda z českého jazyka byla taky), ale nebyl to můj zájem, to mi prostě jenom šlo. Víceméně samo, nic jsem pro to nemusela udělat. Takže to ani nebylo nijak extra motivační a myslím, že to trochu mělo i vliv na můj pozdější život - prostě jsem profesně šla cestou nejmenšího odporu a to, co mne fakt hodně bavilo a baví jsem si ošéfovala sama a nikdy v tom směru žádné ambice neměla.