Přidat odpověď

Moje dcera má odmalička umělecké a pedagogické sklony, takže bylo logické, že si vybrala takto zaměřené školy. Nedávno ale přišla s nápadem zkusit vojenskou školu, a to jsem málem dostala infarkt. Vůbec nechápu, kde se to v ní vzalo, spíš tuším, že je ovlivněná vrstevníky, kteří se tam houfně hrnou. Ona si od toho slibuje zejména hodně sportu a chlapecký kolektiv, protože s kluky si rozumí líp než s holkami. Začíná si už obíhat doktory kvůli potvrzení a jde si tvrdohlavě za tím. Upřímně, je pro mě absurdní představa, že právě ona by měla studovat na vojenské škole. Neumím si představit, co by pak dělala, jestli by vůbec na škole vydržela. Nevím, jak na její rozhodnutí reagovat. Zakazovat jí to nebudu, ale podporovat ji v tom taky ne. Kdybych u ní alespoň občas vypozorovala zájem o armádu, o militarismus, ale nikdy nic.
Jak byste reagovali? Řešíte s dětmi výběr jejich školy? Zakázali byste jim nějakou?