Přidat odpověď

Rodinová,
ale z etymologického hlediska je to zajímavé slovo.

"Prof. Václav Machek ve svém Etymologickém slovníku jazyka českého a slovenského pokládá slovo fakan, fagan za etymologicky nejasné. Myslí, že snad vzniklo z fa-frnoch přidáním vulgárního zakončení -gan, které je v slovech lagan, ragan apod.

Soudím, že lze přijmout jiný výklad původu slova fakan, fagan, na který myslil už V. J. Dušek v Kmenosloví nářečí jihočeských 1903, s. 34. Ve francouzštině totiž existuje podstatné jméno faquin, které označuje člověka bez určitého zaměstnání, drzého, sprostého, domýšlivého a hloupého, ničemu, halamu, maňase a vedle toho slaměného nebo dřevěného panáka ke cvičení ve střelbě nebo v klání. V dnešní spisovné francouzštině je slovo faquin knižní, ale Bescherelle Ainé v Dictionnaire national de la langue française z roku 1856 připomíná je jako běžné slovo hovorové. Říkalo se: C’est un faquin (to je halama). — Ce n’est qu’un faquin (to je takový halama). — C’est un faquin fieffé (to je prohnaný ničema). — Il fait le métier de faquin (je to povaleč bez zaměstnání). V hovorové řeči se říkalo o člověku, který se oblékl elegantněji než obyčejně: Vous faites bien le faquin (vy děláte šviháka). Tento slovník uvádí též příklady z Molièra a z Boileaua. U francouzského spisovatele Prospera Mérimée jsem našel doklad, který ukazuje, že se slova faquin užívalo též o mládeži. V jeho povídce Les Ames du purgatoire (Duše z očistce) čteme tuto větu: C’est un de ces faquins d’étudiants qui prétend nous empêcher de passer! (Jeden z těch sprostých studentů nám chce překážet v cestě!) — Bescherelle Ainé v připomenutém slovníku pomýšlí dokonce na etymologii slova faquin z keltského fachym ‚malý‘."

Více zde.