Přidat odpověď

Kukurice,

genetická metoda čtení začíná jen s hůlkovým písmem, dítě se neučí hned všechny čtyři tvary, ale jen velké tiskací. Zároveň se neučí spojovat do slabik, ale hláskovat. Začíná se třípísmennými slovy, postupně se rošiřuje zrakový úhel, takže časem dítě najednou pojme 5 - 6 písmenná slova. Ze začátku se čte M-Á-M-A MÁMA, časem už dítě rovnou přečte MÁMA.

Stejně tak psaní, píšou se jen velká tiskací písmena, s písankou se začíná až v druhém pololetí, do té doby se dělají jen uvolňovací cviky.

Výsledek je ten, že většina dětí umí do prosince celou abecedu, má zvládnuté čtení dvojhlásek, Ě, shluky souhlásek, prostě takové ty záludnosti, které u slabikování přicházejí až na konci, takže už může číst a hlavně se i písemně vyjadřovat na úplně jiné úrovni. Děti, co se učí metodou analayticko-syntetickou (slabikování) jsou touhle dobou u nějakého 10. písmene (všechny samohlásky a M, L, P, S, T), čtou jen ta dvojslabičná, většinou čtyřpísmenná slova, píšou sice psace, ale jen první písmena a slabiky.

V druhém pololetí se pak přidávají zbylé tři tvary písmen, ale jde to mnohem rychleji, než když se to ty děti učí najednou, a navíc jak už ty děti umí číst, tak to dává víc možností, jak procvičovat a co s nimi dělat.

Genetická metoda ale není vhodná pro všechny, je hodně náročná na hláskovou analýzu a syntézu, ze začátku vyžaduje náročnější a intenzivnější trénink "marťanštiny" (mluvení po písmenkách). A u dětí s mentální retardací nebo třeba těžším ADHD prý není vhodná, protože většinou nedokážou překonat tu fázi, kdy z vyhláskování přejdou na přečtení celého slova, což jsem osobně viděla na praxi v ZŠ praktické, kde dítě, které se učilo genetickou a po roce přešlo do té praktické, tak ve třetí třídě stále hláskovalo a byl problém ho přeučit.