Dajo,
naučila jsem sama číst ve třech letech. Podle rodiny tak, že jsem seděla vedle někoho, kdo četl noviny/časopis a ptala se ho, co je to či ono za písmenko. O rok později jsem četla plynně. Kromě toho sdělení, co je to za písmenko, tomu nikdo nevěnoval ani pět minut času. Ovšem já sama jsem tomu musela asi věnovat času hodně, ale když mě to bavilo...
Syn, když šel do školy, uměl číst teoreticky - znal písmena. Ale protože ho čtení v té době nebavilo, tak četl pomalu a často si domýšlel slova. Viděl první slabiku a domyslel si zbytek, aby to číst nemusel. Se čtením jako takovým začal až ve chvíli, kdy objevil knihy, který ho zajímaly - což bylo až někdy ve čtvrtý třídě.