Přidat odpověď

maargitt,

no o tomhle klučíkovi taky ve školce rodičům řekli, že školu zvládne . Jenže realita byla prostě jiná.

Jako jo, klidně ta učitelka může být hrozná, ale nic z toho, cos napsala, není to podstatné, vůbec o ničem to nevypovídá.

Navíc každý stejné věci vnímá jinak. Takže jedno dítě doma nemluví o ničem jiném, než o tom, jak na ně učitelka křičí a mlátí do stolu, a jiné bude doma tvrdit, jak je hodná. Já třeba o sobě vím, že zvyšuju hlas mnohem víc, než bych měla a chtěla. Přesto mám ve třídě děti, co by mě nevyměnily za nikoho jiného. A rozhodně to nejsou děti bezproblémové, naopak, na některé z nich hučím dost často. Naopak děti, o kterých ani nevím, u kterých není třeba moc hledat, čím je povzbudit, na které není potřeba hučet, tak pak klidně řeknou nebo napíšou, že jsem zlá učitelka.

Jinak "učit neumím" si myslí kdekdo. Jenže učit doma, když nemusíš výuku podřizovat požadavkům někoho dlašího, je úplně jiné, než učit ve škole. Nebo chceš říct, že se dítě pod tvým vedením nenaučilo se oblékat, dodržovat hygienu, vyřídit si, co je potřeba? Doma máš tu výhodu, že když dítěti nesedne jeden způsob, můžeš zkusit jiný. Sama určuješ, co je důležité, co se bude dělat a jak se to bude dělat. A spoustu věcí se dítě naučí jen tak mimochodem, v rámci běžných činností, nebo když na to náhodou narazí. Podle mě nejtěžší na tom je najít si vlastní systém a stanovovat si přiměřené cíle.