Pak taky musíš dávat víc pozor, co a jak říkáš, protože tyhle děti mají tendenci si i malé upozornění brát jako tragédii největší, takže se o dost hůř pracuje s chybou (už jen skutečnost, že udělaly chybu je často zablokuje), současně to, že mají s něčím problém, poznáš až když se rozbrečečí, a to už je pozdě, protože už nejsou schopné sdělit, co se stalo, a musíš odhadovat...
to je přesné. Dcera učitelka si s tím neví rady vůbec. Třeba dcera hned neví kde se čte, nedokáže se hned vyjádřit, cokoli takového, učitelka je netrpělivá, dá to najevo, dcera se rozbrečí... nebo jí sdadne tužka, učitelka to okomentuje....
přiznám se, že proto jí nutím kroužky, aby získala pocit, že je něčem dobrá. na tom se dá trochu stavět.