Přidat odpověď

Joano, moje mamka, o které píšu níž, vždycky říkala na moje starostlivé připomínky, ať tolik nedělá...a´t si odpočine, ať...."jojo, já pak budu za chvíli v důchodu a pak si to užiju, i děti tvé mladší sestry (na moje neměla moc čas), na to se tak těším, ale te´d musím to a to..."
No, nedošlo k tomu. Byla "nepostradatelná"...nebo si tak přišla...a nakonec pak 16 let a kus se fungovalo bez ní..všechno se pak točilo kolem ní, protože byla doma, v posteli, připoutaná na lůžko...nemluvila, ochrnutá na půlku těla.

Vždycky jsem si říkala: Stálo jí to za to?
Kdyby věděla, kam to spěje, možná by se dokázala zastavit...ale možná ani to ne. Asi by nevěřila...byla na sebe tak přísná, všechno musela dělat dokonale, na jedničku.
No...je to retrospektivní pohled....a to se vždycky dobře "soudí"...i když tady to bylo vidět i dopředu, jen jsme si neuměli představit, jak strašný to může být.