Přidat odpověď
Spala jsem tak tři až pět hodin denně, spát jsem chodila pravidelně až nad ránem. Večer jsem kolikrát uložila děti, dala jim k posteli mobil (manžel byl před týden pryč)a jela znovu do kanclu a vracívala se kolem třetí. Pak ráno nanovo.
To se od jara zlepšilo, protože mě odvezla záchranka v hypertenzní krizi v bezvědomí do nemocnice, kde mi teda potom byla diagnostikovaná cukrovka, tak jsem měla čas nad sebou přemýšlet, začala jsem se více věnovat rodině a míň pracovat, nicméně jsem bohužel spadla do toho samého stereotypu, tudíž vidím, že zvolnit nejde, to by vždy bylo jen krátkodobé. A teď teda začínám propadat depresím, že to prostě nestíhám. Ach jo.
Kde jsou ty krásné a spokojené rodiny, co vidíme v reklamách?
Předchozí