Přidat odpověď

Tak můj táta paradoxně zemřel na to, že mu vzali (blbým způsobem) možnost dřít jako kůň. Myslel si, že je to správné a že to z něj dělá chlapa.

Já si myslím, že problém je složitější, jde o to, být ztotožněný se svým životem, nemít strach a pochybnosti a pak je jedno jestli makáš 16 hodin nebo 4 denně.

Jenže tím se to dostává jaksi dál, nemůžeme být všichni stejní a změnění. Lidi přežili koncentráky, vězení, ponížení a dožili se vysokého věku. A umírají mladí lidé, kterým relativně nic nechybí.

Je asi fakt, že mozek málo známe a málo využíváme, právě proto s didaktickou psychosomatikou hodně opatrně.

V případě Kopretinky, jak už jsem psala, bych hleděla na to, jestli je pro mě horší pocit finančního "ohrožení" nebo práce.