Přidat odpověď

Přesně, ročník to jistí. Mám velmi běžné české příjmení i jméno, dcera sice jiné jméno, ale taky časté, obě hlásíme ročník vždy i bez vyzvání, a ještě pak koukneme na kartu, kterou má doktor(ka) na stole, jestli patří nám (rč, adresa...).
V tom bych problém fakt neviděla. V současnosti pracuji v poměrně velké firmě, a běžně se kromě jména identifikuji i pozicí nebo ajťákům číslem, které mám v db jako ikstá toho příjmení (já to prásknu - jsem 007 ).

Dědění jména mi přijde jako čistě rodinný zvyk bez příznaku "dobrý x špatný". Další generace ho může přijmout stejně jako porušit, přestože to třeba prarodičům může být líto. V mojí původní rodině tato tradice nebyla, až mému bratrovi dali naši jméno po otci. Co udělá bratr (zatím?) nevíme. Já po matce nemám, protože její jméno je opravdu málo časté, vždy bylo, a ona jím celé dětství "trpěla" - myslím ale, že mně by nevadilo, jsem taková splachovací...