Přidat odpověď

Tutenstein,

v mé třídě uměla číst při nástupu do první třídy jen jedna holčina, navíc s výhodou roku navíc, protože je narozená v září, takže šla vlastně sedmiletá. Pak čtení během podzima naskočilo ještě třem dětem, z toho dvě jsou také podzimní, jen jeden byl čerstvě šestiletý. ostatní děti se opravdu učily písmenko po písmenku.

Všichni se uměli tiskace podepsat a najít tiskace napsané své jméno (bez příjmení), i když třeba jedna holčina, momentálně asi nejšikovnější dítě ze třídy, tak se ani tiskace podepsat neuměla, ale stačilo ukázat, začala se podepisovat KIKI a jak písmena přibývala, naučila se celé jméno.

Napočítat řadu do desíti uměli všichni, ale poznat čísla se někteří učili, jeden měl problém k číslu přiřadit počet. Sčítat a odčítat se učili všichni, i když jedna holčina se starší sestrou měla naučené jak básničku sčítání do dvaceti, takže to vypadalo, že počítat umí. Ale stačilo příklad zadat jinak než klasicky něco plus něco a byla mimo, chvíli jí trvalo, než jí došlo, že počítání je o něčem jiném.

Ta holčička, co uměla číst, se počítání učila od začátku, psaní taktéž, takže se rozhodně nenudila. A zase kluci, co už v první třídě počítali do záporu (aniž tušili něco o krokování) a byli schopní řešit úlohy z matematického Klokana pro třeťáky, tak zase trochu bojovali se čtením a psaním.

Klegyně ve vedlejší třídě má jedno dítko nadané (nastupovalo s matematikou na úrovni cca 3. třídy), ale žádné neumělo číst, všichni se to učili až ve škole.

Z mých dětí číst při nástupu do školy uměla jen naše nejmladší, a to začínala číst první slova, takže pak jela úplně v pohodě s ostatními, aniž se nudila. Počítání ji tedy bavilo už jako dvouletou, to pořád chodila a něco počítala, čísla poznávala, ale tu manipulaci s nimi se také učila až ve škole. Ostatní se učily ve škole vše.

Takže já taky moc těch dětí, co by před nástupem do školy uměli vše kromě psacího písma, neznám .