Přidat odpověď

Znala jsem pár lidí, co nuceně a hledali pozitiva. Někteří našli a realizovali se potajmu a někteří to nedali. To byla jiná doba.

Aktuálně znám pár lidí, co se neživí svou profesí, protože to asi nebyl jejich šálek kávy.

Třeba architekta, co nemá nahrabáno, živí se jako messenger a lékaře, co žije z nevím jakého podnikání a rodinného majetku a funguje jako terénní sociální pracovník.

Sama jsem živnostník a postupně vidím to ořezávání na okolních v podobné situaci, že se snaží zbavit dluhů (třeba v podobě hypoték) a jak nároky na živnostníky rostou a věk také, tak raději méně peněz a víc klidu.

Podobně to funguje u zaměstnanců, nároky na ně rostou a nemládnou.

Mám docela dobrý vzorek v řidičích MHD.... tam mají velmi silné odbory, je to poměrně dobře placená práce. No a je po nich docela slušný hlad.

Mají dobré platy (ne skvělé), oděvy, stravenky, víc dovolené, opravdu regulérně placené přesčasy, soboty, neděle, svátky - bavím se o Praze - a přesto lidi nejsou.

A ani se nedivím..