Přidat odpověď

Monty, všechno stejně lze odečíst a zhodnotit až časem, společenské dopady určitě...tohle se dopředu dá přesně odhadnout těžko, můžeme se jen domnívat.

Můžeme si tady povídat, že já to měl takhle a bylo to...a ten takhle a nebylo to..., posuzovat z osobního hlediska.
Jenže je to všechno závislé na mnoha faktorech a individualitách a konkrétních situacích, je snad ale jasné, že ideální stav pro děti to není.
Možná pak ten výsledek krom jiného pochopitelného taky závisí na množství těch "osobních traumat", které si děti z té které situace nesou v sobě. A ty nejsou vidět, často je děti mají velmi skryté i před svým vlastním vědomím.

A z jiného úhlu pohledu ještě - některé ty děti třeba nepoznají to, že vzácné a hodnotné "věci" je potřeba hýčkat a opravovat.
Teď je doba hodně konzumní, možná že tak lidi pojali i vztahy - nelíbí se, nevyhovuje dokonale? Vyhodíme...pořídíme lepší.

Upozorňuju, že nepíšu o nikom konkrétním a dokonce ani nehodnotím, a taky to, že vím, že některé vztahy nejdou udržet, protože.....

Jde o to, že se rozpadají vztahy, které by mohly při nějaké snaze být funkční...které jsou v zásadě docela normální a kde se ti lidi mají i rádi. Je dobré ty rozmíšy a nespokojenosti řešit včas, než to přejde přes nevratnou hranici zkázy.

Těch dětí s funkční původní rodinou je teď opravdu málo.
Je to skoro vzácnost.
Možná to pak některé děti jako vzácnost nad jiné i budou brát, kdoví.

......
No...a to jsem zapomněla na lidi, kteří dokonce radši ani do manželství nevstoupí, protože to pro ně z různého důvodu "to nemá cenu".

To by bylo hooodně obsáhlé téma k úvahám...

Možná by se chtělo trochu apelovat na rodiče, aby - pokud to jde - byli rozvážní v určitých věcech...ona dokonalost stejně nikde není a štěstí nám nikdo druhý nepřinese, to musíme najít v sobě...a snažili se s partnery nebojovat, ale spolupracovat, častokrát to východisko existuje (ne vždy samozřejmě, ale často), jen chtít....
Ale to už by patřilo jinam.