Přidat odpověď

Žženo,
to fakt nemusí být. Mám kolem sebe dost lidí z rozvedených rodin nebo se sami rozvedli a velmi často o žádné "psycho" nešlo. V té generaci našich rodičů byl nejčastější případ ten, že se rodiče brali krátce po seznámení kvůli těhotenství, neznali se, pak zjistili, že to moc nejde, že si jako partneři "nesednou" (ostatně nejen v generaci rodičů, já zažila totéž - exmanžel se chtěl ženit po týdnu známosti, já rozhodně ne, pak jsem přišla do jiného stavu, tak jsme se vzali; žádné "psycho" doma nebylo, pouze jsme postupem času zjistili, že nejsme příliš partnersky kompatibilní) a rozvedli se. Nebo neunesli tlak prarodičů při společném bydlení, protože za totáče to s byty byl problém. Rozvedli se obvykle proto, že si našli někoho jinýho. Zajímavý je, že to mnohem hůř nesly děti, kterým se rodiče rozvedli v pubertě a rané dospělosti, než ti, co se jim rodiče rozvedli v dětství - ale ono to je vlastně logické, protože byli na rodiče pohromadě zvyklí a mysleli si, že žijí v prima rodině. Pak najednou konec - obvykle opravdu "z čistého nebe". S tím se vyrovnávali blbě.