Přidat odpověď

Myslím, že Aky uhodila hřebíček na hlavičku. Jsi sama, sama být nechceš. Víš, že v našem věku s dětmi už těch nápadníků není nepřeberné množství. Velká část je různých kurevníků a ochlastů....
Já bych do toho nešla. Kdysi v pravěku jsem zažila opravdu velmi těžký rozchod. Když jsem asi za 2 roky začala chodit s klukem, kterého jsem balila v prváku na gymplu, nebyla tam žádná jiskra. Myslela jsem, že už nikoho stejně nebudu tak milovat, jako Martina. Tenhle byl VŠ vzdělaný, měl (a má) velmi dobré a dobře placené místo, vypadal obstojně... Prostě dobrá partie. Tak jsem zažila asi rok nudnéko vztahu bez šťávy, druhý rok hnusného hádání a napětí přerůstajícího v odpor. Rozejít se nebylo snadné- zajistil mému taťkovi práci u nich ve firmě (je to opravdu velká firma s několika sty zaměstnanci- ne fabrika), propletené rodinné vztahy... Pořád jsem dumala, co s tím. Pak jsem viděla film Piano a došlo mi, že to nemá cenu. Že Ona si nechala useknout kvůli lásce prsty, a já bych si nenechala ani vytrhnout vlas. Při rozchodu dělal scény, chtěl vrátit všechny dárky (včetně zápisníku, co nafasoval v práci) a pak zajistil vyhazov taťkovi. Přitom už nějakou dobu chodil současně s jinou holkou, která byla v době našeho rozchodu s ním těhotná. Ale i kdyby byl ten nejčistší tvor, nemohla bych s ním být. Nikdy by nebyl můj opravdový partner. Je lepší být sama než s někým, pro koho bys neobětovala jediný vlas.