Přidat odpověď

když byl syn ve čtvrté, soustavně se jeden až dva kluci posmívali a otravovali jeho drobného, hubeného, obrýleného nejlepšího kamaráda. Drželi si takovou tu míru znepříjemňování jeho života, která se blbě řeší jako vyslovená zjevná šikana , ale decku ničí život. Syn to jednou nevydržel a po njakých posměšcích v tělocvičně zaútočil, milého posměváčka přimáčkl k podlaze a kapánek zvalchoval, učitel ho prej nemohl odrhnout. Nejdříve se to celé vyvíjelo tak, že syn, protože zjevně fyzicky zaútočil on, měl dostat minimálně ředitelskou důtku, a posměváček omluvu, ale učitel si to pak nechal projít hlavou a rozhodl se, že to bude řešit domluvou oběma stranám a mne soukromě sdělil, že to vyhodnotil tak, že syn bránil slabšího spolužáka. POdstatné je, že ten pak už měl pokoj.
Přitom zrovna tento náš syn je vysloveně nekonfliktní a neagresivní typ.