Přidat odpověď

Ano, myslím že je důležité aby jsi byla alespoň co to za těchto okolností jde, v nějakém klidu. Na děti se to přenáší a potřebují cítit jistotu a hlavně lásku.

Ono totiž ten rozvod s dětmi zamává, ne že ne.
Samotné "sdělení" či hovory o tom proběhly v podstatě v klidu. Ale fakt rozvodu se na dětech podepsal. Jako sranda to rozhodně nebyla.

Především na starším se to podepsalo dost. Starší syn začal koktat, a přidaly se nějaké psychosomatické potíže. A to přesto, že paradoxně po svém odchodu se mu otec vlastně věnuje víc než kdy předtím. I když u syna je to hodně dáno povahou, špatně snáší změny a stres. Trvalo dost dlouho než se to nějak upravilo, a to přesto že jinak objektivně nový režim zvládl dobře, s otcem se vídá a těší se na něj. A to nevím o tom že by v souvislosti s rozvodem někdy plakal, nebo litoval někoho z rodičů, ale prostě ten vnitřní stres se projevil.
Bohužel i to že k tomu došlo v těsně předškolním věku se projevilo, začalo to odmítání školky, a jak byly ty problémy s řečí, má to dosahy i na určité problémy ve škole.

U mladší se to zas projevilo tak, že na mně začala enormně viset. S otcem dokonce první rok téměř odmítala jezdit.

Já jen zase raději varuju před tím malovat si to moc na růžovo. Ono totiž na tom nebylo to nejhorší to dětem říct a vysvětlit, ale to co přišlo potom.

Že si to nějak "sedlo" můžu říct až teď s odstupem asi tří let. Nicméně třeba následky u staršího v té oblasti řeči v předškolním věku budu řešit ještě asi hodně dlouho.