Přidat odpověď

U nás v rodině (dokud jsem bydlela s rodiči - vesnička s cca 70 obyvateli) se polévky vůbec nejedli, mamka je ani nevařila (a nevaří dodnes), protože prý je neumí. Já sama jako dítě jsem je neměla ráda, protože když už se výjimečně nějaká polévka dostala na náš stůl, byl to šíleně mastný slaný vývar. Polévky jsem začala vařit kvůli starší dceř, když jí byl cca rok. Polévky prostě milovala! (Přišla k nim zejména u tchánů) Kvůli ní jsem sáhla po kuchařkách a receptech z netu, abych se jich naučila celou řadu a ona měla změnu (někdy to byla dokonce z nouze ctnost - cizrnovou jsem začala vařit tehdy, když mi manžel donesl z obchodu cizrnu místo kukuřice - no chlap, přišly mu ty kuličky stejné). Teprv tehdy jsem přišla na to, že doma vařené nešizené polévky jsou úžasné. Milujeme je dodnes celá rodina, jsou součástí menu každý víkendový oběd, některé hustší druhy dělávám občas k večeři i jako jednochodové. Mmch, už skoro deset let žijeme v městysi s cca 1000 obyvateli (jsou na ten městys tady strašně hrdí, tak si netroufám napsat, že bydlíme na vsi).