Přidat odpověď

Slupko,
moje matka, která byla jedničkářka i na tom gymplu, má celoživotní trauma z toho, že v po maturitě nešla na VŠ (snad už byla dokonce přijatá), protože jí její matka odmítala kupovat jiný oblečení a boty než to nejlevnější. Ona byla patologicky šetrná, synovi třeba přešívala kalhoty z vojenský uniformy, jen aby je nemusela koupit. Takže si myslela, že jí ten sen splní její děti, hrozně jí na tom záleželo. A hlavně u mně, protože já měla tu nálepku "geniálního dítěte". Dělala scény na každým rodičáku, protože mně prakticky po celou dobu školní docházky hrozila dvojka z chování, měla jsem samé důtky a poznámky se mi ani nevešly do žákajdy, musely to učitelky psát na okraj ke známkám, a doma mne pak řezala jako psa.
Mně na tom u syna nezáleží, v podstatě se mu to snažím vymluvit a směrovat ho někam, kde má šanci uspět, ale on si nedá říct, tak co nadělám?