Přidat odpověď

Kdysi jsem v šestnácti žila se skoro tříletým klukem. Já byla "dospělá" - na jiném světadílu než mí rodiče, řídila jsem auto a starala se sama o sebe, zatímco kluk byl batole a jednou se mi počůral do postele. Dnes je přes dva roky ženatý a před Vánoci se mu narodil syn. Koukám na to jak puk a nechápu. Je to jak včera, kdy byl v kočárku a sned vozí svůj. Přitom už ta tehdejší kočárková etapa byla za mé dospělosti. Nějak si najednou zase tak mladě nepřipadám.