Přidat odpověď

Taky bych dětem nikdy rozkoukanou pohádku nevypnula. Sama to od dětství nesnáším, když se muselo jít dělat IHNED uprostřed pohádky nebo než dočtu kapitolu knížku. A naštvalo by mně to enormně i jako dospělou kdyby mi někdo vypnul film uprostřed.

Takže moje rada zní nehrotit to. Pokud nechceš abys se dál dívala, pohlídat konec pohádky a nepouštět další. Ve 4 letech to fakt většina děti nemusí emočně zvládat. Jak starší už třeba pobraly že film jen pozastavím a že se můžou dodívat později.

Myslím že navíc dcera může mít období vzdoru, které ještě umocňuje rodinná situace, i tvá psychická nepohoda tomu nepřidá, v tomto věku je to dost obvyklé. Taky jsem zažila vztekací scény a kvůli mnohem větším "blbostem" než je stopnutí filmu. Chce to předcházet "spouštěčům", to se mi osvědčila jako nejúčinnější prevence. Ještě v úplném počátku záchvatu se to někdy dá zastavit okamžitým a nečekaným odvedením pozornosti jinam, později už ne. To už nepomůže, mluvit, křičet, poroučet, dávat na zadek už vůbec ne. Jen nechat odeznít.

Nebudu tě tady za to pranýřovat, ale tu "ujíždějící ruku" doporučuju zkrotit jako úplně první krok, to fakt ničemu nepomůže. A nediv se, že pak dcera v bezmoci, bolesti a vzteku řekne co řekne. A může si myslet že ji nemáš ráda ty. A pak je to asi snad jediný způsob pro malé dítě, jak "to vrátit" rodiči s fyzickou převahou, to děti podvědomě vycítí.
Podle mně jediná správná reakce na to je říct dítěti něco jako ".. dobře, ale JÁ mám tebe moc ráda".

Myslím že skrze dceru vlastně bojuješ s exmanželem, a transformuješ do ní svou negaci (klidně pochopitelnou) vůči němu, a děláš to tak že se ji snažíš přespříliš "rovnat do latě", aby on nekazil výchovu.

Myslím že slušní lidé vyrostou i z dětí
- co se navečeří až dodívají na pohádku
- nebo klidně večeří i u pohádky
- každý druhý víkend "prolenoší" nanejvýš s kinem
- i ty co ve 4 letech chodily na nočník
- koneckonců i ty s vyšší víkendovou spotřebou čokolády

Prostě nic z toho popsaného mi nepřijde tak strašné že by to mělo mít trvalé výchovné následky. A spousta z toho časem prostě vyšumí, oblékání, krmení i ten nočník.
A může to být i regrese od dcery, takový návrat k miminku, být opečovávaná, svým způsobem ujišťování o lásce rodiče.

A možná bych si srovnala priority, to co teď to dítě nejvíc potřebuje, i víc než hračky, výlety a aktivity, aby bylo s příjemným pohodovým rodičem, v klidu, nikdo neječel, nebil ho, a aby bylo občas vyhověno jeho přáním.