Přidat odpověď

Koliesko, já mám taky rebela, a každé uvolnění hranic vedlo jen a jen k větším problémům. Protože on neměl dost a chtěl stále víc a víc a pak nezvládal ani ty základní věci bez scén. Navíc je u něj hodně znát, že třeba příliš dlouhé koukání na pohádky, mu nedělá dobře (a to i pokud koukání ukončí sám s tím, že ho to nebaví). Blbě se to popisuje, ale je pak ještě víc labilní, dělá scény kvůli maličkostem, takže to má omezený, a je to mnohem lepší. Prostě v jeho případě se osvědčuje spíš pevný režim a to, že ví, co bude následovat. Pak funguje mnohem líp, sice vzdoruje taky, ale nepropadá tolik hysterickým záchvatům. Takže mně ten vyčerpávající boj za to stojí.
Nejhorší, co zakladatelka může udělat, je být nekonzistentní - jednou povolovat, aby byl klid, pak zase trvat na svým (občasné vyměknutí chápu, někdy toho má člověk fakt plný kecky). My u táty taky měly větší volnost a mnohem míň povinností (ale nic extrémního) a vracely se poněkud rozjuchané, ale s vědomím toho, že doma je to jinak, jsme se zase rychle srovnaly. A u nás vládla poměrně tuhá disciplína.