Přidat odpověď

Spíš jsem to řešila vysvětlením dítěti, co si o takto dospělost a nadhled dokazujících výrostcích myslí široké daleké okolí - jak směšně to vlastně působí. Ale jednou jsem byla svědkem dost zajímavého protitahu, jela jsem ve vlaku, kde chodbičku zatarasily nějaké studentky jedoucí z tréninku, které se nedaly neslyšet a oslovovaly se výhradně p..o, po dvou zastávkách vystupoval docela atraktivní muž a s milým úsměvem zdvořile požádal "Prosím tě, p..o, mohla by sis na chvíli odsunout tu tašku?" Reakce oslovené stála za to - barevná i slovní, chlapík to zahrál do ztracena s omluvou, že měl podle jejich hovoru za to, že to je její běžné oslovení, ale efekt to tedy mělo.
Nevadí mi účelová vulgarita, když člověk potřebuje "upustit páru" v rámci naštvání nebo stresu - do určité míry a bez osobního zacílení na někoho druhého, ale hrubost jako rys řeči mi moc sympatická není. Navíc pak jaksi ztrácí svou funkci, přestává působit jako ventil.