Přidat odpověď

Od 18 let jsem byla na cca pět šest let v zahraničí, tedy před miliony lety, kde v tu dobu skoro nebyli žádní Češi, Slováci, Poláci... jak nádherné bylo řvát s kámoškou Slovenkou sprostá slova, nikdo nenadával snad tolik jako my, já si odnesla tak pestrý slovník, že když jsem přijela zpět na pár dní, mamka ze mě rostla. Někdy se neudržím před dcerkou, někdy, když už jsem fakt vtočená ,tak ji prostě povím, ať neposlouchá, a tak si ulevím, protože to k životu prostě patří.. Ale ta svoboda sprostě nadávat, když vám v okolí mimo kámošky nikdo nerozumí, k nezaplacení