Přidat odpověď

Hanko - nenechat ho. Já jsem pořád váhala, ve škole problémy a přestal mluvit, takže když začal, tak jsem měla strach ho přerušit. A když změnil školu, tak pak mluvit začal, ale zas se vytrhoval od práce. A pořád jsem měla strach ho přerušit, že se zas něco stane a on přestane mluvit.
A když jsem ho zkusila přerušit, tak skutečně přestal mluvit, ale nemohl se zas soustředit, protože neustále myslel na to, co chtěl říct.
U psycholožky s ním mluvili a pak jsme se domluvili, že - vždy při učení u něj jsem, jakmile odběhl myšlenkami, tak jsem ho zabrzdila a teď pracuješ, ještě 10 minut /a poznačila jsem si myšlenku, aby na to nemusel myslet/. Pokud se chtěl zvednout, tak to stejný - ještě 10 minut. Zpočátku to bylo - ale já nutně potřebuju na záchod, nutně se musím napít, ještě jsem nepil........ No braň mu, že jo. Takže jsem se naučila - jdeme k učení, běž na záchod a napij se. Ale sám pořád není schopen pracovat, pořád odskakuje nutně mi něco říct.