Přidat odpověď

to jsem celá já. denně procházím všechna oddělení družiny, abych někde nezapomněla dítě (mám jich víc). včera jsem chtěla jít do školky, venku jsem si naštěstí vzpomněla, že je dítě doma s manželem. v práci už si ze mě dělají legraci. je to částečně povaha, částečně únava, hodně povinností.
žít se s tím dá, ale je to náročné - neustále počítám děti, že jsem někoho nezapomněla. neustále přemýšlím, co kdy kde. fungují mi checklisty, papírky. musím si vše psát.