Přidat odpověď

"nemůžu si pomoci, ale ty jedničky mají prostě jen takovou váhu, jakou jim dáváme sami"

Tak úplně bych neřekla. Můj syn měl v první třídě na vysvědčení trojku z češtiny. Věř mi, že my jsme to doma neřešili. Ale zřejmě to přespříliš řešila paní učitelka (kdyby mu ji nedala, neměla by co řešit, že). Já to bohužel vidím až po letech, ale tehdy to na syna mělo velký vliv (asi nejen ta trojka, ale celý přístup učitelky). Kolem pololetí se zasekl, přestal úplně číst, a to tak, že nejen že se nedokázal posunout, začali tehdy spojovat slabiky, ale dokonce se vrátil tak o měsíc zpátky, nedal už ani tu slabiku. Tím začal zřejmě být ve třídě za blbečka a roztočila se spirála, která nás dostala až do PPP. Tam podstatným závěrem bylo, netlačit na něj a nechat ho dýchat. Stejně trvalo tak ještě možná rok, než se dal do normálu. Zpětně mě mrzí, že jsem tohle neviděla, paní učitelka milá, ochotná pomoci, neustále s potřebou něco řešit. Zpětně si myslím, že příčinou všech problémů byla právě ta učitelka. No, je to za námi, teď přinesl vysvědčení v sedmé třídě, nebýt trojky z češtiny, tak má vyznamenání. Je to teda jeho první trojka na vysvědčení od té první třídy, ale třeba měla paní učitelka pravdu, a opravdu na víc nemá