Přidat odpověď

delete, tohle jsi napsala moc hezky


u nás se teda nejede na autoritativní ani na liberální model, spíše je to neustálé balancování. Nejsem ochotna dát dítěti volnost v tom, o čem ví, že se nemůže rozhodnout, ptž nemá informace, podle nichž by toho bylo schopno. Na druhou stranu když dítě něco nechce, nenutíme.
Jedno dítě je velmi komplikované a nejde na něj uplatnit nic. Tam je to každodenní metoda pokusu a omylu se snahou´vnést do toho alespoň nějaká pravidla. To je vyváženo množstvím velmi nepříjemných situací, jako je třeba nutnost nést řvoucí dítě v podstatě za límec půl kilometru tak, na místě přežít ten řev a tvářit se, jako že jsem matka nad věcí a vy na mě tak koukáte proč? a zase ji nést za ten límec zpět.
Ale je fakt, že jsou momenty, kdy já vybíhám s vařečkou a chlap mě brzdí, a jsou momenty, kdy je to opačně.