Přidat odpověď

Valkýro, tohle úplně posoudit nedokážu, ale miluju vyprávění vtipných historek u táboráku. Sleduji, ale změnu v tom, že dříve naši rodičové vyprávěli historky z vojny, ze škol, z dovádění "na ulici"; prarodiče nás zase "bavili" historii za války (ale tohle nebývalo vtipné, spíše napínavé...), dnes nějak není asi moc co povídat, protože když už tak se vyprávějí historky typu "Holzman" a spol. Stejně tak jsme dříve u táboráků zpívávali, hráli různé hry a dnes tohle vše už není - téměř se nezpívá a společenské hry už si hrajeme maximálně doma s dětmi "deskové"... čím to je nějak nedokážu popsat. Napadá mě jen to, že to asi bude počítačovou a televizní dobou, kdy snáze hledáme jinou zábavu než sedět u svíčky a povídat si.
Teď mi možná došlo, proč jsme si tak moc oblíbili jednu paní ze sousedství. Je to paní, která už měla šedesát... Přijdeme k ní, zapálí se svíčka a povídáme, ona vzpomíná... Prostě tak to bývávalo dřív - především v době když nešla elektřina a my seděli u zápálených svíček a povídali si.