Přidat odpověď

tak já myslím, že x let starý omletý historky z mládí se prostě časem omrzej, když ti lidi nemaj jinak nic společnýho. A že na tom není vcelku nic divnýho.

Poslouchat historky o rozvodech a poruchách erekce - to by mi, jak říká Monty, mňouklo.

To si fakt někdo myslí, že to ty spolužáky zajímá?

Jinak souhlasím s tím, že

- alkoholické excesy jsou legrace ve 20, ale tragédie v e 40
- se vzpomínáním se nedá vystačit navždycky
- postava vyprávějícího je skutečně klíčová - od někoho, koho mám ráda, snesu banální stokrát omletou storku a budu se u toho bavit, od někoho, koho nemusím, mi bude totéž strašně protivné.

Jinak by mě bavily storky z práce typu třeba, jak říkala Kambala, nebo klidně i z běžného života, když má někdo dar vtipného vyprávění. Příliš velká sebestřednost, stěžování nebo těžkopádný styl bez pointy by mě odradil zcela spolehlivě.

A na třídní srazy nechodím prakticky nikdy - to, že jsem s někým musela sdílet pár let života, přece vůbec neznamená, že bych se s ním měla chtít vidět. A ti lidi nebyli nijak špatní nebo tak něco, ale nezajímaj mě, školní léta nebylo nic, na co bych chtěla vzpomínat, nevybavuju si ani žádnou vtipnou historku.