Přidat odpověď

Ruth - tehdy jsem se na ně zlobila, tedy i dlouho poté, ale teď je chápu - myslím si, že mne nechtěly srazit, ale prostě to braly tak, že to je úděl žen a že čím dřív prozřu, tím líp pro mne - taková léčba šokem.
Nemyslely to zle. Akorát že tehdy jsem potřebovala něco jiného a to něco nebylo k dispozici.
Dneska zas kolem sebe nevidím a neznám žádnou ženu, která by řekla - na co, k čemu chlap, koukej se starat a buď ráda, že jsi ráda. To opravdu ne - naštěstí ne.