Přidat odpověď

Adelaide,

přesně tak, včetně toho "tlačení ve skrytu srdéčka".

Největší legrace je, mám-li soudit podle sebe, že mně stačilo vědět, že muž je k něčemu v případě potřeby bezvýhradně ochoten, ale v reálu jsem to třeba nepotřebovala a tudíž ani nevyžadovala.

V paralele s tím fotbalem - kdybych věděla, že i on mi běžně vychází vstříc v tom, co chci a potřebuju já, a nebyla by zrovna nějaká akutní situace, tak by mi fotbal v nějaký uměřený míře nedělal problém.

Ale pokud by to bylo stylem "já jdu na fotbal a přes to nejede vlak", tak by mi to vadilo VELMI, protože to už není o žádným koníčku, to je o ohleduplnosti a o schopnosti týmový spolupráce.