Přidat odpověď

Liško,

kulturně podobná, ale myslím, že v opačným gardu.

Já bych se skrz baťoh určitě neurazila, přišlo by mi to od něj hezký, ale beru to tak, že baťoh je čistě MOJE věc (pokud tam vezu věci jen pro sebe a ne i pro něj), a že je primárně na mně nabalit si ho takovej, abych ho bez problémů unesla.
Nemluvím o extrémní a nečekaný situaci typu bouře v horách, ale na nádraží bych to brala tak, že je to primárně moje věc, unést si svoje.

Naproti tomu dítě je SPOLEČNÝ "projekt" a tam bych od někoho, kdo si chce říkat partner, tu spolupráci vyžadovala. Protože to dítě přeci není jen moje, je i jeho.

A myslím, že tu není řeč o těch, které by to "zvládly i bez pomoci", ale právě o těch, které to bez pomoci či přesněji spolupráce nezvládly nebo zvládat nechtěly.

Upřímně řečeno, ZVLÁDNOUT se asi dá celá domácnost i s vyděláváním zcela bez přispění toho druhého, ale je to pak ještě partnerství (pokud ten druhý není zcela bezmocný)?