Přidat odpověď

Porodnice Liberec 1991:
byla jsem po císaři a měla jsem pokoj sice dvoulůžkový, ale za celých 9 dní (ano, tehdy se leželo a odpočívalo po SC 10 dní, já šla domů den devátý, protože to byl Štědrý den), mi tam nikoho nedali. Takže pohoda, klid, spaní, harantě jsem viděla až druhý den večer, a to snad díky tomu, že jsem tam měla známou sestřičku, tak mi ho donesla. Nikdo se neobtěžoval ukázat mi dítě:))) Pak mi ho asi prvních 5 dní nosili na krmení flaškou, mléko jsem neměla, ale díky BOhu, nebyl internet a kojící masírka!
Pokoj byl do ulice a měl takové to klasické špaletové dřevěné okno. Normálně by to bylo dvojité okno, prostě dvoje ty okenní díly a mezi nimi mezera, kam se dávalo chladit jídlo. ALE: můj pokoj měl jen to venkovní okno, a to vnitřní chybělo! Podotýkám, že to bylo 15. prosince a dále, mrzlo až praštělo, sníh.....slunečno, ale v noci mráz. Ještě že jsem tam měla volnou postel a mohla jsem mít dvě deky. Tehdy se děcko nebralo do postele, tak jsem synka pak přikrývla vším možným oblečením, co jsem tam měla, z plen jsem mu složila takovou čepičku, aby mu netáhlo na kebulku. Mobily nebyly, telefon byl na chodbě, nějak se mi podařilo dovolat jedné známé, která byla ochotná a došla říct tehdy mému muži, aby mi přinesl teplé oblečky a hlavně čepičky!
Jo, a ještě něco: můj pokoj byl na konci dloooohé chodby, tak možná 25 metrů a více, na konci chodby byly dveře, kde se zvonilo na sestry a tam měli novorozence. Děti koupaly sestry, z důvodu prostoru, už nevím. Každý večer si pak pro mého synka došla sestra a nekecám!!!! ZA 3 MINUTY byl zpátky, z té dlouhé chodby, okoupaný, namaštěný olejem a převlečený!!!!
Ptala jsem se té známé sestřičky, jak je to možné, že je to tak rychle a ona mi odpověděla: "Radši se neptej"!
Nikdy na to nezapomenu. Jo, to okno bylo nově natřené, ale nějak zapomněli přinést všechna okna.